Co skutečně žere hroch: Fascinující život gigantů afrických vod

Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius), majestátní obyvatel afrických řek a jezer, je pro mnohé symbolem síly a divoké přírody. Často se o něm mluví v souvislosti s jeho impozantní velikostí a potenciální nebezpečností. Ale co tento obr subsaharské Afriky vlastně jí? Pojďme se ponořit do světa hrochů a odhalit jejich stravovací návyky, životní styl a mnoho dalších fascinujících detailů.

Hroch obojživelný: Král vody a souše

Hroch obojživelný je druhý největší suchozemský savec a největší sudokopytník. Dospělí jedinci mohou vážit od 1,5 do 3 tun, výjimečně se setkáme i s giganty o váze 4,5 tuny. Přestože tráví většinu svého života ve vodě, která je pro ně životně důležitá, jsou to stvoření skutečně obojživelná. Jejich tělo je dokonale adaptováno k životu ve vodním prostředí:

• Oči, uši a nozdry jsou posazeny vysoko na hlavě, což hrochům umožňuje být téměř celí ponoření a zároveň dýchat nebo pozorovat okolí.
• Při úplném ponoření dokáží automaticky uzavřít nozdry i uši.
• Pod vodou vydrží na jeden nádech 5 až 10 minut. Zvláštní je, že vynořování a nadechování je pro ně natolik automatický proces, že hroši mohou pod vodou i spát, aniž by se probudili a utopili.
• Jejich kůže je téměř bez srsti a extrémně citlivá na UV záření a vysychání. Proto tráví většinu dne ve vodě nebo bahně. Navíc produkuje načervenalý sekret, který je chrání před sluncem a bakteriálními infekcemi - odtud stará pověra, že hroši „potí krev'.

Čím se živí hroch? Překvapivě, je to vegetarián!

Na rozdíl od své impozantní velikosti a pověsti nebezpečného zvířete, jsou hroši výhradní býložravci. To je možná pro mnohé překvapení, vzhledem k jejich masivní postavě a občasné agresivitě. Ale co přesně tvoří jejich jídelníček?

Hlavní složkou hroší potravy je tráva a různé byliny, které spásají především v noci. I když tráví den ve vodě, za soumraku vylézají na břeh a vydávají se za potravou. Během těchto nočních pastvin mohou urazit vzdálenost až 8 kilometrů a strávit pasením 4 až 5 hodin. Každou noc dokáže dospělý hroch spořádat úctyhodných až 68 kilogramů rostlinné potravy.

Kromě trávy hroši příležitostně okusují i keře, sbírají spadlé ovoce a spásají vodní rostliny, které jim pomáhají v trávení. Jako všichni býložravci, i hroši se museli přizpůsobit složitému a dlouhému procesu trávení rostlinné potravy. Mají speciální stavbu žaludku, který je rozdělen na tři velké a jedenáct menších částí, a jejich střevo dosahuje délky 50-60 metrů.

Zajímavost: Občas byly pozorovány případy, kdy hroši požírali mršiny. Jednalo se však o extrémní situace nedostatku potravy, nikoliv o běžnou součást jejich jídelníčku. Hroši jsou primárně býložravci, nikoliv masožravci.

Jejich nejvýraznějšími zuby jsou špičáky, které s kořeny mohou měřit až 70 cm a vážit 4 kg. Tyto zuby neustále dorůstají a třením o sebe se přirozeně brousí.

Společenský život a rozmnožování hrochů

Hroši jsou společenská zvířata a často se sdružují do stád, která mohou čítat až 60 jedinců. Samci jsou velmi teritoriální a hájí si úsek řeky o délce zhruba 250 metrů, v němž chrání skupinu samic s mláďaty. Svá teritoria si značkují rozmetáváním trusu pomocí ocasu.

Páření hrochů probíhá ve vodě. Mláďata se rodí na začátku období dešťů, rovněž pod vodou. Narozené mládě, vážící 25-50 kg a měřící kolem 100 cm, musí okamžitě vyplavat, aby se poprvé nadechlo. Samice mládě kojí také ve vodě. V tomto období jsou samice hrochů nejagresivnější a často útočí i na predátory, jako jsou krokodýli, kteří obývají stejné vodní plochy. Přesto se mláďata stávají kořistí lvů, hyen a krokodýlů.

Hroši se dožívají 40 až 50 let.

Zajímavosti ze světa hrochů

Svět hrochů je plný fascinujících detailů, které přesahují jejich stravovací návyky:

• Název a příbuzní: Latinský název Hippopotamus pochází z řečtiny a znamená „říční kůň'. Ačkoli to zní podivně, jejich nejbližšími příbuznými jsou kytovci, tedy velryby a sviňuchy!
• Historické využití: Hroší kůže dosahuje při vyschnutí extrémní tvrdosti, a proto se v minulosti využívala k broušení diamantů. Hroší špičáky, na rozdíl od slonoviny, nežloutnou, což je činilo cennými pro výrobu zubních protéz.
• Komunikace: Hroši komunikují hlasitými zvuky, které se šíří jak pod vodou, tak i nad vodou. Často drží hlavu napůl nad hladinou, aby jejich volání bylo slyšet v obou prostředích.
• Symbiotické vztahy: Hroši žijí v symbióze s kaprovitou rybou Labeo longipinnis, která se přisává na jejich kůži a zbavuje je ektoparazitů. Dalším zajímavým příkladem jsou klubáci. Tito ptáci vyzobávají parazity z kůže hrochů, čímž získávají potravu a zároveň pomáhají hrochům udržovat čistou kůži. Avšak, klubáci někdy vyzobávají hmyz i z otevřených ran, což může vést k infekcím. Proto je vztah mezi hrochy a klubáky někdy označován spíše za polo-parazitický.

Hroši a jejich ohrožení

Navzdory své robustnosti jsou hroši ve volné přírodě stále ohroženi. Největší hrozby představují:

• Ztráta životního prostředí: Rozšiřování lidských sídel a zemědělské půdy zmenšuje jejich přirozené habitaty.
• Pytláctví: Hroši jsou stále loveni pro maso a pro své kly (nazývané hroší „slonovina'), které jsou ceněné na černém trhu.

Například v Tanzanii se odhaduje populace hrochů na 20 000 až 30 000 jedinců, ale celkové počty jsou bohužel na ústupu. Ochrana těchto fascinujících zvířat je klíčová pro udržení biodiverzity afrických ekosystémů.

Závěrem

Hroch obojživelný je truly unikátní tvor, který navzdory své masivní postavě a pověsti býložravce dokonale zapadá do ekosystému afrických vodních ploch. Jeho přizpůsobení životu ve vodě, složitý sociální život i zajímavé interakce s jinými druhy dělají z hrocha jedno z nejúžasnějších zvířat naší planety. Pochopení jeho stravovacích návyků a životních potřeb je prvním krokem k efektivní ochraně tohoto říčního giganta.