Hodina tance a lásky: Zamlčená historie v rytmu války

Pavel Kohout, jméno rezonující českou literaturou, se ve svém románu "Hodina tance a lásky" pouští do nelehkého tématu - života v terezínské pevnosti během druhé světové války. Ovšem ne z pohledu vězňů, nýbrž skrze oči dcery německého velitele, sedmnáctileté Kristiny Kleinburgerové. Je to odvážný pokus, který, jak už to u kontroverzních témat bývá, vyvolává smíšené pocity.

Pohled z druhé strany barikády

Představte si, že jste dospívající dívka, která přijíždí za rodiči do města obehnaného zdmi, za kterými tušíte něco strašného, ale nedokážete si to plně uvědomit. Kristina, naivní a nezkušená, se ocitá v Terezíně, kde její otec velí. Její svět se točí kolem blížících se osmnáctých narozenin a prvních lásek, zatímco za zdmi pevnosti se odehrává tragédie. Autor mistrně rozehrává kontrast mezi bezstarostným životem dcery a hrůzami, které se dějí v těsné blízkosti. Ptáte se, je možné zůstat nevinný v takovém prostředí? Je možné milovat, když všude kolem zuří nenávist?

Baletka a zlomový bod příběhu

Mnohé čtenáře, včetně mě, uchvátila postava židovské baletky. Právě ona vnáší do příběhu onu křehkost a zranitelnost, která románu dodává hloubku. Její tanec, tanec v místě utrpení, se stává symbolem vzdoru a lidskosti. V tomto okamžiku se příběh proměňuje a začíná silněji rezonovat s čtenářem. Je to právě ona "hodina tance", která otřese Kristinino vnímáním světa.

Kde autor klouže po povrchu?

I přes silné momenty, někteří čtenáři (včetně některých recenzí) poukazují na určitou povrchnost. Charakterům prý chybí hloubka, dialogy působí naivně a celkový dojem je prý místy proklamativní. Vsuvky do minulosti, které měly dotvořit obraz postav, prý působí suše a bezkrevně. Je to kritika, kterou nelze ignorovat. Zdá se, že autor se snažil dotknout mnoha témat najednou, ale některá z nich zpracoval jen povrchně.

Druhá světová válka jinak?

Román "Hodina tance a lásky" nenabízí typický pohled na druhou světovou válku. Místo detailního popisu hrůz koncentračního tábora se zaměřuje na vnitřní svět dospívající dívky, která se s těmito hrůzami postupně konfrontuje. Je to intimní pohled na válku, který se snaží ukázat, jak i v těch nejtemnějších dobách může existovat láska, nevinnost a touha po lepším světě.

Zamyšlení nad minulostí a současností

Po přečtení knihy si nelze nepoložit otázku: Uvědomujeme si, jak snadno se mohou i ty nejstrašnější ideologie šířit? Zavíráme i dnes oči před nebezpečím? Příběh Kristiny Kleinburgerové nás nutí zamyslet se nad naší vlastní odpovědností a nad tím, jak snadno se můžeme stát obětí propagandy. Je to kniha, která provokuje, nutí k zamyšlení a klade nepříjemné otázky. Není to snad účelem dobré literatury?

Doporučuji vám dát knize šanci a udělat si vlastní názor. Možná budete zklamaní, možná budete nadšeni. Jedno je ale jisté: "Hodina tance a lásky" vás nenechá lhostejnými.